Chovatelská stanice Kvítek z Pálavy

Poslední novinky

22.4.2017 Corinne Carwera Mezinárodní výstava Psů České Budějovice V2 Res.CAC

15.4.2017 Corinne arwera  Mezinárodní výstava Psů Praha V1 CAC, Res.CACIB

8.4.2017 Corinne Carwera Národní výstava Psů Ostrava V2

19.2.2017 Corinne Carwera Národná výstava Psov Bratislava V3

5.2.2017 Corinne Carwera DUO CACIB Brno V2

15.10.2016 Farmářské MR KPOP - Ares 3. místo

8.10.2016 IHT1 Dolní Kounice - Ron 1.místo

2.10.2016 IHT 1 Načešice - Ron 3.místo

Více zde....

O nás

30.1.2014

Od původního představení (které je níže) uplynulo téměř pět let, proto jsem se rozhodl naše představení upřesnit. Za tu dobu se u nás změnilo spoustu věcí, tou hlavní asi je, že už máme na dvorku psy čtyři. S Betynkou jsme začali na cvičáku a složili tři zkoušky poslušnosti. Vyskoušeli jsme agility ve kterých je skvělá, ale tady jsme narazili na nepřekonatelný problém. Moje tělíčko to běhání prostě nezvládá. Takže jsme postupně přestali běhat. Neustále mě však lákalo vyzkoušet si "to" pasení. Jenže ovečky na Jižní Moravě prostě nejsou! Ale kdo hledá, najde a tak jsme se potkali se Zuzkou Černou. Ta nejen, že ovečky má, ale dokonce byla ochotná nás k nim pustit. A tak jsme začali pást. Jenže Betynce z jejího pracovního instinktu už moc nezbylo a protože mě se pasení mooc líbilo začala klíčit myšlenka na psa který má nějakého pracovního předka. Netrvalo dlouho a na dvoře byl další pes - Ares z Říše Fantazie. Není typický pracák, jeho otec je dovezen z holadska a je z pracovní linie, ale jeho matka je spíš z výstavačka. Měl jsem však štěstí! Pase! Je to úžasný pes a společně pronikáme do tajů pasení a světa ovčáků. Po složení HWT a vstupu na první triali (závody pasení) jsem se rozhodl, že dojíždějí za ovečkama mě stojí spoustu zbytečného času a pořídil jsem ovce domů. Pasení a všechno kolem mě prostě chytlo. Proto není až tak divné, že přibyl další pes, teda vlastně fena – Rose Blacksheep. Je z čistě pracovní linie a už v 7 týdnech kdy jsme pro ni jeli do Itálie, nám majitel Giovanni Canopoli, předvedl jak fungují „pasecí geny“. Když ji pustil k ovcím tak to mrňavé tří kilové štěně opravdu páslo! Klidně se postavilo proti 50kg ovci a přesvědčilo ji, že půjde tam kam ono chce.

Další velmi důležitou změnou je poznání obrovských rozdílů mezi borderkami z různých linií. Dnes mám doma tři psy, každého z jiné linie. Nemám rád škatulkování na pracovní, sportovní a výstavní, ale ten rozdíl je opavdu obrovský. Nemůžu říct, že výstavačka by byla kliný pes bez energie, ale pást ovce prostě neumí. I její tělesný rámec je poněkud větší a pokud by měla běhat hodinu kolem ovcí v plném nasazení tak to nezvládne. Ares je něco mezi, ale protože se v něm projevilo hodně po otci z pracovní linie, je hodně podobný čistě pracovní Rose. Aspoň co se týče práce, ale v chování tam rozdíl pořád je. Jsou to rozdíly kterých si asi nezasvěcený ani nevšimne, mimika a způsob jakým pes projevuje jsou úplně jiné.

Dost často se poslední dobou také řeší hyperaktivní psy. Mnohým se můj názor nelíbí, ale stojím si za ním, a potvrdilo mi ho hodně lidí co má doma několik borderek, borderka není hyperaktivní pes. Ano má obrovské množství energie, má velikou výdrž, je chytrá a vynalézavá, ale umí odpočívat. Umí na práci vklidu čekat a to ne několik hodin, ale i několik týdnů. Nechci tím říct, že moji psi leží týden na dvoře a ani se nehnou, ale pokud nějakou dobu netrénujem, jdeme jen na úplně normální procházku. Doma si samozřejmě hrají spolu, tahají se o hračky, honí se, vše ale v úplně vklidu. Žádné demolování věcí, rvačky, nebo neposlušnost.

25.3.2009

Jmenuji se David Janíček a vítám vás na stránkách zatím budoucí chovatelské stanice. Proč budoucí? Protože můj miláček je zatím velmi mladý, na to být maminkou. A ještě toho musíme hodně zažít než, to přijde:) Ale pěkně od začátku. Už jako malý kluk jsem miloval pejsky. Takže, když jsme se v mých 6 letech přestěhovali do rodinného domku se zahradou, museli rodiče tomu škemrání zákonitě podlehnout. A přišel první pes, měl to být dalmatin. Tady jsme však museli s tátou ustoupit mamince a byl to čau-čau. Tento chlupatý medvídek mi dělal společnost až do 15-ti let.

Když se odebral do psího nebe, bylo jasné, že dvůr dlouho prázdný nezůstane. Výběr plemene už byl, ale na mě. A tak přišel první dobrman, tedy přesněji fenka Bety. A s ní první návštěva cvičáku, první opravdové poslušnosti, obrany a spousta dalších novinek.

Dobrmani mně pak provázeli životem dalších 21 let. Když nás těsně před vánocemi 2008 opustil ten poslední, byly to smutné svátky a manželka přísahala, že už nikdy žádného psa nechce. Netrvalo dlouho a najednou se jí zdál dvorek prázdný, nikdo ji nevítal, když se vrátila domů, nikdo se s ní nepomazlil, když vyšla ven. A bylo to jasné. Pes na dvorku být přece musí :)

Této chvíle využil syn a přemluvil nás, že si koupí psa jakého chce on. Je to přece jen na chvilku, než se odstěhuje. A tak se u nás v únoru 2009 objevil americký staffordšírský teriér Shorty. Jenže jeden pes nemůže mít dva pány, proto mi pořád chyběl „můj“ pes. Zrovna v té době jsem si pohrával s myšlenkou o chovatelské stanici, ke které mě přivedla moje máma. Která už několik let velmi úspěšně chová papilony.

Začalo přemýšlení jaké plemeno zvolit. Nebylo to lehké a vypili jsme s manželkou mnoho káv než přišlo rozhodnutí. Verdikt zněl border kolie.  Měl jsem trošičku obavy jestli nebude až moc akční, jestli to zvládnu. Dnes už můžu říci: zbytečně!

9.5.2009 se na našem dvorku objevila malá černobílá kulička. Beatritche Bonita Devon Exe, pro nás krátce Bety. Shortíček byl z toho vetřelce nejdřív trošku vedle, ale večer už spali v jedné boudě jako staří kámoši. Od toho dne se náš život změnil. Shorty tak rád leží na sluníčku a podřimuje. Najednou to však nejde. To malé chlupaté stvoření si chce pořád hrát, tahá ho za uši, kouše do tlapek a kroutí mu ocasem. Cokoliv se pohne to jí zajímá, co se nehýbe to záhy rozpohybuje.

Po zvládnutí základních povelů vedou naše kroky na cvičák. Ale energie máme oba dost, tak přidáváme agility. Zde jsme oba nováčci a nejlépe to vystihla slečna instruktorka: „ ten pes už to umí a páníčka to naučíme“. Zkrátka jsme se zamilovali do té naší neposedy. A další naše počínání už budete moci sledovat v aktualitách.

Kdo je Bety?

Bety (Beatritche Bonita Devon Exe) je borderka v pravém slova smyslu, pokud se jedná o vyvíjení činnosti. Miluje pozornost, hlavně když mám v ruce něco, o co se můžeme přetahovat, nebo ještě lépe co jí můžu hodit. Je neúnavná aportérka. Ve chvíly, kdy ji odložím před první překážkou agility je napnutá jak struna. Na každém pohybu je vidět, jak moc ji to baví :)

Ale není to jen o „práci“, neumí ležet v klidu ani sama na dvorku. To jak se umí sama zabavit je úžasné. Nikdy před borderkami jsem něco podobného neviděl. Nemusí mít ani žádnou hračku, stačí petka, nebo květináč co tam zapoměla manželka. Dokáže si ho pohazovat, kutálet, nasadit na hlavu a naslepo pobíhat, nebo ho jen obíhat, „pást“ a doufat, že ho donutí aby šel tam kam chce ona.

Bety pochází z chovatelské stanice Devon Exe, její majitelka Jitka Vancová je človíček, který mi neprodal psa. Připadne mi, že jsem zaplatil za poradnu a psa dostal jako dárek. Jitka se nejen zajímá o to jak se máme, ale vždy když potřebuji s něčím poradit, má odpověď. Asi bude ještě dlouho trvat než budu tak „chytrej“ :)

Copyright © 2010 - 2015, All Rights Reserved.